Od autora: Vážení přátelé! Chci se podělit o svou novou pohádku. Pohádka pro ty, které přestal bavit život. Je určena teenagerům, ale může pomoci i dospělému uvědomit si hodnotu sebe sama a svého života!!! DÍVKA A STROM Byla jednou jedna dívka s dlouhými vlasy. Kdysi byla milá a velmi veselá. Ale teď se stala jinou. Sama nevěděla, co se s ní stalo. Jen její život se nestal radostí, ale břemenem. Opravdu chtěla být laskavá, ale z nějakého důvodu urazila všechny, dokonce i ty nejbližší a nejdražší. Chtěla být věrná, ale z nějakého důvodu zradila. Chtěla být dříč, ale z nějakého důvodu byla vždy líná. Chtěla být jasná, ale z nějakého důvodu zešedivěla. Chtěla být přáteli, ale z nějakého důvodu byla velmi osamělá. Chtěla milovat, ale z nějakého důvodu nenáviděla. Chtěla být upravená, ale z nějakého důvodu byla flákačka. Chtěla jít kupředu, ale z nějakého důvodu na místě usnula. Její dny začaly plynout tak neradostně. Jednoho podzimního dne dívka seděla na širokém parapetu a dívala se z okna. Na klíně měla školní batoh. Musela jít do školy, protože byla v posledním ročníku. Ale ona tam nechtěla. Smutnýma očima se podívala z okna. Vedle okna rostl velký strom. Tiše, pomalu z něj padaly listy a ležely na zemi. Strom se připravoval na dlouhý zimní spánek „Vypadám jako tento strom, také už nemám sílu, chci jen jedno – spát, spát, spát – smutno,“ pomyslela si dívka. Odložila batoh a sklouzla z parapetu. Lehla si na postel, která stála vedle okna. Poslední věc, kterou viděla, než upadla do hlubokého spánku, byl obal od bonbonů ležící osaměle na podlaze. Byl to slavnostní, pestrobarevný obal na cukroví. Moje matka koupila tyto bonbóny k narozeninám. Ani tyto sladkosti a tento svátek jí ale radost neudělaly. Dívka usnula a zdál se jí velmi zvláštní sen. Jako by se procházela podzimním parkem a pod nohama jí šustilo spadané listí. A najednou mezi podzimním listím uviděla pestrobarevný obal od cukroví, velmi podobný obalu od cukroví, který ležel osaměle na podlaze v jejím pokoji. Chtěla ho líně odkopnout, ale minula. Zkoušel jsem ho kopnout znovu a znovu, ale také bez úspěchu. To ji rozzlobilo. Pak se rozhodla, že to zvedne a hodí co nejdál. Sklonila se a najednou ucítila něco v dolní části zad, které jí bránilo ohnout se níž. Snažil jsem se narovnat a nešlo to. Když stála v takové nepohodlné poloze, křičela: „Ach-e-hej, ach-e-hej, mami, mami, nemůžu si narovnat záda, tak chtěla, aby její máma přiběhla s vyděšenýma očima! obvyklý." Začala se o ni starat a nakonec všechno napravila, ale moje matka tu nebyla, ani duše. V tomto podzimním parku byla úplně sama. Vyděsilo ji to - Nekřič, prosím? - dívka zaslechla tichý hlas, pokusila se rozhlédnout, ale nikoho poblíž neviděla. To ji vyděsilo ještě víc: "Kdo to je?" - zeptala se dívka úzkostlivě "Já." – už ji to začínalo dráždit. Ten, kterého jsi chtěl kopnout!!! Dívka sklopila oči a překvapeně zjistila, že před ní vůbec neleží obal na bonbóny, ale malý muž v pestrobarevném oblečení. Nebyl větší než malíček. Fantik měl na sobě fialovou bundu, oranžové kalhoty a červené rukavice. Na hlavě má ​​žlutou čepici a na nohou legrační modrozelené boty s dlouhými prsty. V rukou držel pestrobarevnou hůl, jen byla trochu bledá, jako by trochu vybledla - Kdo jsi? Opravdu potřebuji vaši pomoc - Moji pomoc? Copak nevidíš, že si nemůžu narovnat záda? Jsem to já, kdo potřebuje pomoc! - řekla dívka s pohoršením a rozhořčením - Když mi pomůžeš, můžu ti pomoct - Ale jak ti mohu pomoci - Žiju v tomhle stromě, stalo se to. Podívej, jeho větve chřadnou, jeho síla ho opouští Dívka se podívala na strom stojící poblíž. Kam až viděla, bylo jí nepříjemnépózy, to opravdu vybledlo. Bylo to jasné z povislých větví, ochablých listů, které na větvích sotva visely "Ale jak mohu pomoci vašemu stromu?" Jsem jen holka - nevím, ale zvládneš to! Můžete to udělat jen vy. Pokud nepomůžete, strom zemře a já také! - řekl muž a jeho velké modré oči se začaly plnit slzami. Dívce bylo toho milého muže velmi líto - Ale jak? Jak mohu zachránit tento strom? - pomyslela si dívka. V tu chvíli se mužíček dotkl její nohy hůlkou a dívka se okamžitě ocitla v jakési jeskyni. Tady byla tma. Slabé světlo pronikající malým otvorem ve stěně znemožňovalo vidět jeskyni. Ale stačilo vidět obrovské množství děr ve zdech. Teprve teď si dívka uvědomila, že neskončila v jeskyni, ale v kmeni stromu. A to, čím strom trpěl, se nachází právě zde. V tu chvíli se z děr ve zdi začal objevovat ošklivý černý hmyz, připomínající buď šváby, nebo termity. Byli velcí, alespoň ve srovnání s dívkou. Bylo jich hodně. Se zájmem se podívali na nezvaného hosta. Dívka byla vyděšená ze všeho, co viděla. Ale pak si vzpomněla na mužovy velké oči, plné slz, a to jí dodalo odhodlání: "Vždyť je tak malý a tenhle strom je jeho domov, musím mu pomoct!" boj proti hordě tohoto hmyzu je to hloupé, takže nepomohu stromu a zemřu sám. Mezitím ošklivý, obrovský hmyz zasyčel a začal se k dívce přibližovat. Snažili se ji obklíčit. A dívka šla ke zdi. Už se nebála, na tento hmyz se nedívala. Zběsile si pomyslela: „Jak je může porazit? Co umí, co umí?" A pak uviděla hůl ležící u jejích nohou. Popadla tuto hůl a máchla jí, čímž dala jasně najevo, že zasáhne každého, kdo se k ní pokusí přiblížit. Hmyz ji obklopoval ve stále hustším prstenci. A udeřila holí do zdi a ukázala, co je čeká, když se nezastaví. Ozval se dunivý zvuk. Zeď začala hučet, jako by byl spuštěn poplach. Dívka udeřila znovu a znovu a znovu. Udeřila znovu, ještě silněji. A pak k jejímu překvapení začal hmyz padat. Začala narážet do zdi ještě víc a víc. Vše kolem naplnila hlasitá ozvěna nárazu. Ošklivý hmyz se v panice začal prohánět kolem a narážel do sebe. Dívka si uvědomila, že tento zvuk je pro ně velmi nepříjemný. Stále klepala a nevšimla si, jak se její údery zrytmizovaly. A poznala tento rytmus, bolestně známou melodii. Nebo ten, který kdysi dávno zpívala moje maminka, když ji ukládala do postele. Nebo něco jiného, ​​co jsem slyšel jednou, před mnoha lety. Začala si broukat a dál vyťukávat rytmus této krásné melodie. Černý hmyz už byl v panice, nevěděl, kam se před těmito zvuky a tímto rytmem schovat. Zmatení a zmatení hledali cestu ven. Nakonec zjistili, že jedinou cestou ven je díra ve zdi, jeden po druhém se do ní vrhli a zmizeli v jasném slunečním světle. A dívka pokračovala v klepání a broukání této nádherné melodie. Cítila mimořádný příval síly, líbilo se jí to čím dál víc. Její nohy začaly tančit neobvyklý tanec. Tváře jí zrudly, její tělo získalo sílu a pružnost. V zápalu tance a klepání do rytmu si dívka ani nevšimla, že už tam není jediný hmyz. Zastavila se a těžce dýchala. Malý muž skočil a tančil před ní "Věděl jsem, věděl jsem, že to dokážeš!" Vždyť to dokážete jen vy! - vykřikl slastí osvobozené bytosti. Dívka byla šťastná. "A teď ten strom, tvůj dům ožije?" "Je příliš brzy na to se radovat," odpověděl mužíček. Zamával holí a v ruce se mu objevila baterka. Všechno kolem bylo osvětleno teplým světlem "Pojď, něco ti ukážu." Dívka spěchala za ním. Konečně po průchodupodél dlouhých chodeb se ocitli v malé jeskyni, kde v řadách ležely larvy. A uprostřed ležela velká a tlustá housenka. Zdálo se, že spí. „Tohle je jejich lůno,“ vysvětlil mužíček. - Bez svých asistentů nám teď není nebezpečná. Ale pokud nejsou tyto larvy zničeny, mohou se brzy proměnit v tento odporný parazitický hmyz. A jejich královna znovu získá sílu, jsou jí poslušní - Jak mohou být zničeni - Nevím, děvče. Musíš se na to zeptat Guardiana - Guardiana? Kde je - Žije mnohem výše, v samém středu tohoto stromu. Musíme si pospíšit, než se larvy probudí. Začali lézt po kruhovém žebříku umístěném poblíž zdi. Napřed šel mužíček s baterkou a za ním spěchala dívka, jak těžká byla tato cesta, vždy nahoru, nahoru. A na přestávku nebyl čas. Nakonec se dívka a mužíček z posledních sil dostali k malým dveřím. Na kterém byl nakreslen nádherný strom, jaký dívka nikdy neviděla. Byl nadýchaný, posetý krásným listím, květinami a ovocem zároveň. Muž zatlačil na dveře a ty se snadno otevřely. Vstoupili do malé místnosti osvětlené jasným slunečním světlem. Světlo proudilo odevšad a pronikalo malými okenními štěrbinami na stěnách. V malém křesle seděl starý muž; měl na sobě čepici stejné žluté barvy jako ten mužíček. Podíval se na dívku a řekl: "Konečně jsi přišla, tak dlouho jsme na tebe čekali?" - zeptala se dívka nesměle - My, všichni obyvatelé tohoto stromu - Je vás hodně? Ale dokud jste neosvobodili strom od tohoto ošklivého parazitického hmyzu, byli obyvatelé nuceni se skrývat a nedělali svou práci. A někteří trpěli na nezvané hosty a byli tak slabí, že nemohli ani vstát. Proto zde bylo vše spuštěno. Ale všechno bude v pořádku, když nám pomůžeš trochu víc. A teď je čas, musíme si pospíšit. Pokud budeme váhat, můžeme přijít pozdě. Všechno je třeba udělat před západem slunce - Co je třeba udělat - Musíme probudit proud mízy stromů. Pak tento léčivý nápoj zaplní všechny díry vykopané těmito podvodníky a larvy zemřou. A strom obnoví svou sílu - Jak? Jak tyto životně důležité šťávy probudit? - zeptala se dívka netrpělivě "Tyto šťávy lze probudit pouze dobrými a živými vzpomínkami." Máte tyto? Dívka si teď nemohla vzpomenout na nic zvlášť radostného a laskavého. Musela si projít velkým zklamáním a bolestí. Když se ale trochu zamyslela, začala si vzpomínat. Starší otevřel nějakou velkou knihu. Dívka vyprávěla příběhy a byla překvapena, že slova vytékala z jejích úst a padala na stránky knihy. Bylo tak zvláštní to sledovat. Sledujte, jak se slova mění na písmena a zapadají do úhledných řad na stránkách. Po nějaké době dívčina zásoba příběhů vyschla. Řekla: "To je ono, nic jiného si nepamatuji." Bohužel v mém životě bylo víc smutných příběhů - Ale to nestačí! Stromová míza ožila a stoupá z kořenů s každým novým slovem, které vyslovíte. Ale dosáhli jen poloviny cesty. "Potřebujete více příběhů, prosím, zapamatujte si je," zeptal se Guardian. Dívka byla velmi unavená, ale vzpomínala dál. A najednou se praštila do čela a vykřikla: „No, jak jsem mohla zapomenout na novoroční svátky a na Vánoce, mám je tolik ráda a naděje! ...“ - a pokračovala ve vyprávění svých příběhů. A najednou se mužská vícebarevná hůl zazářila tak jasně, že vypadala jako novoroční věnec. Všechno kolem bylo osvětleno jasným světlem - To je ono! Dokázali jsme to! - vykřikl radostně. - Strom byl až po okraj naplněn radostnými vzpomínkami. Teď je to živé! To znamená, že jsou zničeny i larvy a jejich královna. A štěrbina, kterou se sem dostal tento ošklivý hmyz, se uzavřela - Jak jste o tom věděli? - zeptala se dívka - No, nevidíš, moje hůlka, už zase hoří jasným světlem a osvětluje všechno kolem! Znovu získala svou sílu!!! Strážce a malý muž v jasném světle